main

Co moje děti smějí dělat online

%d0%be%d0%b019Internet je úžasný zdroj informací a zábavy, ale je taky plný nástrah a nepravd. Takže i když já jsem online imrvére, neznamená to, že v tom podporuji i svoji ratolest. Naše mládě smí na internet pouze pod dozorem, protože jinak se obávám, že bychom skončili s plným počítačem animovaných filmů (kdyby teda Jenda zjistil, jak je stahovat) a hlavně virů (u těch ani nemusí nic zjišťovat, oni se do počítače dostaví sami).

Vysvětlovat malému dítěti, co jsou počítačové viry, byl docela zážitek zakončený tím, že Jenda náš stolní počítač obalil šálou, aby teda ten vir nechytl a nenastydl. Tato zkušenost mi ukázala, že na vysvětlování je prostě ještě brzy a při užívání počítače a internetu bude moje dítě muset mít dospělý dozor.

Od sezení u počítače se snažím Jendu pravidelně odrazovat – to dělám samozřejmě proto, že to pro něj není dobré, je lepší, když běhá někde venku po zahradě, není to v žádném případě kvůli tomu, že pak můžu u toho počítače vysedávat já. Jenda tak má povolenu maximálně jednu hodinu počítače denně, přičemž se ho pokouším nabádat, aby si hledal zajímavé věci jako naučná videa o zvířatech apod. V nedaleké budoucnosti bude moci internet používat také k vypracovávání domácích úkolů. Zatím ale neplánuji, že bych ho při online brouzdání nechávala samotného.

%d0%be%d0%b020Ačkoli by se internet dal využít jakožto bezedná studnice vědomostí, naše dítě ho vnímá především jako zdroj zábavy. Počítačové hry jsou u nás velmi populární. Naštěstí nejsou tak populární jako oblíbené lego, takže si Jenda většinou vystačí s půl hodinkou denně (když chci mít klid, tak mu občas dopřeju i hodinu nebo dvě).

Vím, že spousta rodičů online chování svých dětí nijak nesleduje nebo neřeší. U mnoha dětí je to jistě v pořádku, ale u některých to může být na škodu. Když už nic jiného, může je to ohrozit. Nejde teď o ony počítačové viry, které se dají řešit zavoláním počítačově zdatného bratrance, ale také o to, že k nim najednou mají online přístup miliony lidí po celém světě. Dítě bohužel nechápe, že někteří tito lidé to s nimi nemusejí myslet dobře. Je tak na nás, abychom je od potenciálního nebezpečí ochránili. Jenda proto zatím ani netuší, co je Facebook nebo Twitter a doufám, že to před ním dokážu ještě chvíli utajit. A až už to nebude možné, doufám, že mu dokážu nabulíkovat, že ke každému Facebook účtu dětí musejí mít přístup i jejich rodiče.